Catherine Issert a její hvězdný svět umění

Říká se, že fantazie a sny jsou koření, bez kterého by náš život neměl správnou chuť a barvu. Pokud je na tomto rčení aspoň špetka pravdy, potom je jasné, proč se městečko Saint-Paul de Vence stalo tak vyhledávanou uměleckou scénou – zdejší atmosféra hýřící až snovými barvami je pro fantazii to nejlepší koření… Dnes, stejně jako třeba před půl stoletím, kdy se poprvé otevřely dveře Galerie Catherine Issert. Jak šel čas v prostředí plném tvůrčí inspirace a nápadů? S Catherine Issert, majitelkou galerie, jsme hovořili nejen na téma současné umění…

Zamilovat se do zdejší atmosféry je velmi snadné, také jsem jejímu kouzlu podlehla. Samozřejmě, že něco jiného je poznávat prostředí jako návštěvník a něco jiného v něm vyrůstat, tvořit, pracovat. Jaké jsou podle vás ty nejdůležitější momenty, díky kterým je Saint-Paul de Vence místem tak originálním?

Setkávání s velkými malíři počátku století již od 20. let: Renoir, Modigliani… a s mecenáši-sběrateli jako byli Noaillovi. Ve 40.-50. letech: Prévert, Picasso, Matisse a mnoho dalších. Později svět filmu…

Pojďme se v čase vrátit o pár desetiletí nazpět – do roku 1975. S jakými pocity jste vstupovala do projektu Galerie Catherine Issert a jak se vaše představy s odstupem času naplnily? Jaké zkušenosti vám přineslo působení v Nadaci Maeght?

Nadace Maeght byla od svého otevření v roce 1964 velmi formativní díky svým výstavám mezinárodního současného umění a Nocím Nadace od roku 1967 (les Nuits de la Fondation). V roce 1975 jsem dokončila svá studia (umělecký diplom a Škola Louvre), poznala mnoho galerií současného umění v Paříži, pracovala s galerií Jeana Founiera a galerií Maeght. Byla jsem obeznámena s vznikajícími uměleckými hnutími a chtěla jsem je představit hned po otevření galerie, jako například Support-Surface a Claude Viallata, který galerii zahajoval.

Do jaké míry vás ovlivnily umělecké osobnosti, s nimiž jste v té době měla možnost být v kontaktu? Co pro vás znamenal fakt, bydlet v sousedství hotelového restaurantu Colombe ď Or, který navštěvovali takoví umělci jako Miró, Picasso, Matisse, Braque, Chagall…

Přirozená, každodenní inspirace. Moji rodiče měli Hotel La Résidence naproti La Colombe, který také navštěvovali lidé z kulturního prostředí.

K významným osobnostem patřil také váš otec Marius Issert, který – jak jsem se dočetla – byl dlouhá léta starostou Saint-Paul de Vence a jehož zásluhou se zachránily mnohé zdejší historické památky. Třeba proslulé hradby. Které místo ve vašem rodišti patří k vašim nejoblíbenějším?

Procházka po hradbách na východě při západu slunce, tváří k moři!

Obdivuji, jak se v Saint-Paul de Vence podařila skvěle skloubit minulost s přítomností a v některých momentech i s budoucností. Mám na mysli historický ráz městečka s úzkými uličkami, fontánami a zmíněnými hradbami, který se skvěle propojuje se současnou tvorbou 21. století. Jedním z důkazů je Bienále, které se tady od roku 2018 koná. Jak snadné (nebo náročné) je vymýšlet témata a vybírat umělce pro takovou událost?

Snadné, protože je to fascinující a je to moje profese. Velmi doufáme, že Bienále bude pokračovat.

Poslední výstavy pod širým nebem, jejímž mottem byla slova Jaquese Préverta "Au hasard des oiseaux" se zúčastnila i česká sochařka Anna Hulačová… S jakým zájmem přistupují umělci k takovým událostem?

Spojit se s historií tohoto regionu s tak bohatou minulostí a přinést svůj pohled na současný svět a současné umění. Je to vzájemné obohacení.

Už od samého začátku Galerie Catherine Issert jste v kontaktu s mezinárodní uměleckou scénou, spolupracujete s významnými zahraničními umělci (samozřejmě v této souvislosti musím připomenout původem českého sochaře a malíře Vladimíra Škodu). Které z těchto aktivit považuje z hlediska galerie i osobního za nejdůležitější?

Ve své práci nemám žádnou hierarchii. Vše mě fascinuje. Samozřejmě ráda experimentuji v prostoru své galerie s prací, která mě zaujala, dávám jí co největší viditelnost a sdílím svůj zájem o díla.

Byl by to velmi dlouhý výčet jmen umělců, s nimiž jste v průběhu let spolupracovala. Jistě, každé období je něčím výjimečně, ale existují momenty, na které i po určité době zvlášť ráda vzpomínáte? Anebo naopak, které byste nejradši smazala?

Mohou nastat neúspěchy a rozchody. Jsem spíše zaměřená na dlouhodobou spolupráci a věrnost. Každý umělec je zdrojem nezapomenutelných vzpomínek. Je nemožné si vybrat.

Je známé, že velmi podporujete mladé umělce. Co na jejich přístupu, uměleckém vyjadřování oceňujete a v čem se ve svém vztahu k tvorbě liší od generací předchozích?

Obzvláště mám ráda souvislosti vycházející z mého vzdělání v dějinách umění. Ráda cítím tyto vazby v práci a zároveň jsem překvapena jazykem a vizí, které patří pouze jejich době a osobnosti.

Letošní rok je pro vás velmi významný a určitě i umělecky bohatý – Galerie Catherine Issert slaví 50. výročí od svého vzniku. Na jaké momenty se už teď těšíte?

Na možnost znovu se setkat s umělci, kteří se podíleli na těchto 50 letech historie, a být překvapena novými návrhy k našemu výročí.

Nemám moc ráda věty, které začínají "kdyby", ale zkusím se zeptat: Kdybyste tehdy, před půl stoletím, dostala nabídku otevřít galerii současného umění v Paříži, přijala byste ji, nebo odolala?

Přemýšlela jsem o tom roky a v mém rozhodnutí zůstat v Saint Paul jsem našla mnohem větší svobodu.

Připravila: Stanislava Bezděčková

Foto zdroj: Galerie Issert a Office de Tourisme de Saint-Paul de Vence

Interview si můžete přečíst také ve francouzštině: Catherine Issert et son monde artistique étoilé