Christophe Roustan Delatour a jeho Železná maska

Z Cannes na ostrov Sainte-Marguerite je to jenom něco málo přes čtvrt hodinky. Čtvrt hodinky plavby, při níž máte dojem, že jste se ocitli v exteriérech úžasného filmu - azurové moře, nádherná příroda, pevnost Fort Royal, která skrývá tajemství. Tajemství, které láká už po staletí: "Kdo byl Muž se železnou maskou, slavný vězeň Ludvíka XIV."? Odpověď na otázku se nachází v knize "Železná maska – Státní tajemství odhaleno"(Le Masque de fer - Un secret d'état révélé), jejíž autor Christophe Roustan Delatour nám poskytl rozhovor.

Pak je tu bývalé státní vězení na ostrově île Sainte-Marguerite, dodnes přístupné návštěvníkům, které mě opravdu zaujalo. Bylo postaveno "na míru" Železné masce v roce 1687 a je to mimořádné místo, jedinečné svého druhu... Ve své době bezesporu nejlepší věznice v Evropě. Její stavba si vyžádala obrovské náklady a měla bezchybný bezpečnostní systém. Proč byla postavena? A pro koho?

Tajemství, která obestírají totožnost slavného vězně, byla a ještě bezesporu budou tématem filmů, románů, historických publikací. Ale navzdory tisícům knih, které už na toto téma vyšly, vám se podařilo najít dosud nepublikované dokumenty. Které z nich považujete za nejdůležitější, nejzajímavější?

Doporučuji zejména dvě knihy: Le Masque de fer od Maurice Duviviera (1932) a Le Masque de fer, une solution révolutionnaire od Marie-Madeleine Mast (1974). Knihy mě silně ovlivnily, i když jsem si přál jít v analýze souvislostí a pramenů mnohem dál. Duvivier byl, myslím, první, kdo odhalil skutečnou identitu Železné masky. Pokud jde o paní Mast, ta objevila klíč k záhadě dříve než kdokoli jiný. Zvláštní zmínku si zaslouží kniha Marcela Pagnola Le secret du Masque de fer, která je sice příjemným čtením, ale podle mého názoru se ve svých závěrech mýlí.

Co se týká filmu, bohužel je to stále román: fakta a historické postavy jsou k nepoznání…

"Je to jeden z nejslavnějších vězňů na světě, jehož jméno nikdo nezná a jehož tvář nikdo neviděl," řekl Victor Hugo. Na rozdíl od velkého romanopisce nyní jeho jméno známe: Eustache Dauger. Jaký to byl člověk, jaké byly důvody jeho uvěznění?

Jméno znají badatelé již od roku 1890. Díky dobovým archiváliím můžeme potvrdit, že se jedná o skutečné jméno Železné masky. Otázkou tedy je, kdo byl tento slavný neznámý… Bohužel totiž neexistují žádné dokumenty, které by nám umožnily s jistotou poznat jeho minulost a identitu. Co dělal, než byl v srpnu 1669 zatčen? Proč ho Ludvík XIV. odsoudil k zapomnění? Třetí část mé knihy se pokouší poodhrnout roušku této záhady a nabízí její úplné řešení na základě důkladného studia pramenů.

Otázka poněkud romantická (skoro jako z filmu) : Mohl mít někdo šanci z takového vězení uniknout? Jak byla cela vybavená a zabezpečená?

Státní věznice Sainte-Marguerite hraje v mé knize důležitou roli. Je to téměř samostatná postava. Fungovala 230 let, až do roku 1918, a nikdy z ní neutekl ani jeden vězeň! V době Železné masky byla zavedena nevídaná bezpečnostní opatření. Cela, postavená přímo na skále, měla 140 cm silné stěny a nedosažitelnou klenbu: nebylo možné vykopat díru nebo tunel k útěku. Byla vybavena vstupním systémem, který se skládal ze tří nedobytných dveří. Velké okno s výhledem na moře a pobřeží bylo zajištěno třemi masivními železnými mřížemi se střídavými mřížemi, které zabraňovaly jakékoli komunikaci s vnějším světem. Cela byla sledovaná ve dne v noci, denně prohledávaná… vše, co do cely vstupovalo a co ji opouštělo, bylo pečlivě kontrolováno.

A dohled byl neúprosný. O bezpečnost tohoto ostrovního vězení - tehdejšího Alcatrazu - se starala celá rota mušketýrů, nemluvě o posádce pevnosti. Cela Železné masky však byla také velmi pohodlná… Prostorná a dobře větraná, s velkým krbem a vlastní latrínou. Slavný vězeň spal na posteli a měl k dispozici i další nábytek. Malá kaple, postavená ve vězeňské chodbě v těsné blízkosti jeho cely, mu dokonce umožňovala poslouchat mši…

Vaše vyšetřování tohoto proslulého případu přineslo neobyčejně zajímavé výsledky – například informace, týkající se spojení vězně s králem Ludvíkem XIV. Jaká fakta vás o tom přesvědčila?

Oficiální archivy království ukazují, že Ludvík XIV. vydal velmi neobvyklé rozkazy ke střežení Železné masky. Záměrem krále bylo odstranit stopy svého zajatce a zároveň ho udržet naživu a ve vynikajících podmínkách. Nyní je podle mého názoru zřejmé, že král znal "Eustacha Daugera" velmi dobře. Opatření, kterým podléhal, jeho převoz z jednoho vězení do druhého, obětavost jím jmenovaného žalářníka, kolosální náklady, které král vynaložil po dobu 34 let... nemluvě o permanentní hrozbě smrti, která visela nad Železnou maskou, pokud by byla prozrazena totožnost! To vše mě vede k přesvědčení, podloženému dokumenty, že Daugerovo tajemství osobně ohrožovalo krále a jeho korunu.

Jaký moment při pátrání byl pro vás nejpřekvapivější?

Bylo jich několik! Kniha obsahuje více než 45 velkých i malých odhalení, která jsou novými prvky, jež je třeba do spisu doplnit. Patří mezi ně i aféra "Matthioli", italského vězně, kterého král využil k zametení stop… a který se navzdory sobě samému stal volavkou, jakýmsi "dvojníkem" Železné masky. Podařilo se mi zjistit, jak byl tento složitý podvod zorganizován.

Zmínil bych se však také o odhaleních týkajících se žalářníka (M. de Saint-Mars), o skrytých indiciích zanechaných Voltairem a o souvislosti s "maskou z Langres", výjimečným předmětem, který možná nosil Dauger...

Co vám přinesl (a vzal) čas, který jste věnoval zkoumání historických zdrojů? Jaké zážitky vám příprava knihy přinesla?

Během psaní jsem objevil a prozkoumal několik cest, o kterých jsem dosud nevěděl. Protože právě psaním si klademe ty nejpodstatnější otázky! Musíme být přesní a nenechávat pokud možno žádný bod bez odpovědi… Ty správné otázky se proto objevují postupně… Je to strhující proces, kdy se ponoříme do složitého příběhu, který nám psaní umožňuje prozkoumat do hloubky. Je to druh velmi dynamického dialogu s tématem, kterým se zabýváme, a s postavami, kterým se snažíme porozumět.

Jaká další tajemství ještě skrývá ostrov Sainte-Marguerite? Přesněji řečeno, co všechno se dá na tomto půvabném kousku pevniny ve Středozemním moři objevit? Co všechno tady dnes může návštěvník zažít?

Ostrov je chráněným územím, které skrývá pobřežní les výjimečného charakteru a velmi bohaté historické dědictví. První stopy lidského osídlení pocházejí ze 3. století př. n. l. V moderní době to byl vojenský ostrov a politické vězení... což znamená, že ostrov stále skrývá mnohá tajemství!

Během procházky po stezkách můžete objevit řadu pokladů a památek spojených s historií ostrova, Cannes a Středomoří: alej majestátních eukalyptů (možná nejstarších v Evropě?); muslimský hřbitov z 19. století; rybník přeměněný na rezervaci pro stěhovavé ptáky; dvě pece na vypalování dělových koulí postavené v roce 1796 z rozkazu generála Napoleona Bonaparta; několik německých "bunkrů" postavených wehrmachtem během okupace; monumentální sochy podmořského muzea Écomusée sous-marin Cannes, dílo umělce Jasona deCaires Taylora ponořené na jihu ostrova v chráněné zóně s koupáním...

Cannes je nepochybně velmi silným magnetem pro návštěvníky (viz například z nedávné doby ocenění "nejlepší destinace na světě pro festivaly a akce" - World Travel Awards 2023). Co pro vás Cannes osobně znamená?

Cannes je středomořské město "à taille humaine", po všech stránkách příjemné pro život, otevřené světu a zasazené do přírodního prostředí inspirující krásy: zálivu, Lérinských ostrovů a amfiteátru okolních hor.

Miluji jeho starou provensálskou část village, Le Suquet se středověkým hradem, který je dnes městským muzeem, stejně jako mám rád bulvár Croisette a jeho paláce. Přístavy v Cannes připomínají původní poslání tohoto místa, obráceného k moři. Opatství Lérins se svou šestnáct století starou historií poskytuje duchovní spojení s minulostí, zatímco Festivalový palác (Palais des Festivals et des Congrès), kde se koná prestižní filmový festival v Cannes a nespočet dalších akcí během roku, ztělesňuje dokonalost canneského know-how v oblasti cestovního ruchu.

K tomu připočtěte kulturní bohatství regionu, rozmanitost nabídky aktivit, mírné klima... To vše přispívá ke kvalitě života, kterou jsem nikde jinde nenašel!

Připravila: Stanislava Bezděčková

Foto: archiv © Mairie de Cannes a autorka

Interview si můžete přečíst také ve francouzštině: Christophe Roustan Delatour et son Masque de fer