Francouzské lásky herce a překladatele Jiřího Žáka

Samozřejmě, že ideální vždycky je, když se rozhovor může odehrávat v prostředí, o němž je řeč. V tomto případě ve Francii, přesněji v Provence a ještě přesněji třeba ve Vallauris. Když ovšem člověk alespoň maličko zapojí představivost, může se do atmosféry docela lehce ponořit. Zvlášť, když je jeho hostem Jiří Žák. Herec, spisovatel, scenárista, publicista, překladatel z francouzštiny... 

Nezapomněla jsem náhodou na některou z vašich profesí? Která z nich momentálně převažuje?

Na nic jste asi nezapomněla. Pořád ještě jsem členem Divadla na Vinohradech a k tomu píšu a překládám. Vlastně ani nevím, čemu dávám přednost. Kdysi jsem odešel od divadla s tím, že chci jen psát a překládat, ale pak jsem se zase k divadlu pokorně vrátil. Nevím, bez čeho bych se obešel. Ve svém věku samozřejmě uvažuji, že bych po všech těch letech s divadlem skončil, ale upřímně, vlastně si to ani neumím představit. I když dávno nehraju velké role.

Pojďme se na okamžik vrátit o pár let zpátky - když jste se poprvé, ale úplně poprvé ocitl ve Francii, byla to, jak říkají Francouzi "coup de foudre", tedy láska na první pohled?

Ano, byla to láska na první pohled. A já jsem byl vždycky svým láskám nevěrně věrný.

Od lásky na první pohled je už jenom krůček k rendez-vous. Jak jednoduché (složité) bylo domlouvat si tady schůzky? Mám samozřejmě na mysli vaši knihu Francouzské rozhovory...

Složité. Komplikované. Těžké. Ale všechno mi usnadnili lidé, se kterými jsem se potkával. Z mé strany to byla zpočátku drzost, z jejich laskavost. Jean Marais byl ten, který mi otevřel dveře. A já pak chodil na schůzky s hlavou v oblacích.

Řekla bych, že k vašim láskám patří určitě historie. Teď by se mohla jmenovat řada vašich překladů a knih, ale já bych se zastavila u jedné z posledních - Provence známá i neznámá. Jisté je, že kouzlu Provence se propadne velmi snadno. Co (nebo kdo) sehrál ve vašem případě hlavní roli?

Těch inspirací bylo několik. Miroslav Horníček. Jedna přítelkyně z města, které se jmenuje Fayence. Marcel Pagnol a jeho knížka Jak voní tymián. Avignon. Arles. Provence je krásná holka s kytkou levandulí za uchem. Nezamilujte se do ní.

Která z míst jsou vám v Provence nejbližší? Ať už z pohledu přírody, památek, architektury, životního stylu...

Těch míst je řada. Už jsem říkal, že Avignon a Arles. Teď se zrovna velmi podrobně věnuji osudům Vincenta van Gogha a chápu jeho oslnění barvami. Kontrast modré a oranžové, která působí, že se jeho obrazy a krajiny pohybují, vlní. Když stojíte někde v polích za Avignonem, v místě, kde nejsou ani auta, ani turisti, tak víte, že jste doma. Horníček říkal, že jeho láska k Provence vznikla někdy v prenatálním věku. Moje taky. Nikdo mě k tomu nevedl, jen jsem uslyšel volání krajiny.

Posuňme se nyní kousek dál na jihovýchod, do departmentu Alpes-Maritimes. Tady, v městečku Vallauris, se uskutečnil exkluzivní rozhovor s Jeanem Maraisem. Jak moc vás setkání ovlivnilo?

Už jsem říkal, že MOC. Otvíral dveře dokořán.

A ještě jedna z mnoha vašich lásek - Antoine de Saint-Exupéry a Malý princ, kniha, která také vyšla ve vašem překladu. Která z myšlenek tohoto slavného díla je podle vás v dnešní době nejvíc aktuální?

Na jednu myšlenku si teď zrovna nevzpomenu... ale je to jedna z nekrásnějších knížek na světě. S novinářem Stanislavem Motlem jsme pluli na místo, kam se zřítilo Exupéryho letadlo a Standa tam hodil do moře kytici květin. Já na to místo házím vlastně kytici pořád.

Řekla bych, že spousta vašich literárních a překladatelských snů se už stala realitou. Co ještě máte na svém "liste de voeux", tedy na seznamu přání?

Nikdy jsem nepřekládal nic od Victora Huga a to bych moc chtěl. Chtěl bych napsat něco o malíři Amedeu Modiglianim. Chtěl bych mít ještě dostatek času na své lásky.

A ještě otázka, kterou s oblibou pokládám: co pro vás znamená pojem "savoir vivre", umění žít?

Milovat.

Jiří Žák

• Herec, spisovatel, scénárista, publicista a překladatel z francouzštiny, člen Divadla na Vinohradech...
• Píše knihy a točí dokumenty o Francii, především o Paříži, natočil cyklus rozhovorů s legendami francouzského filmu (jsou mezi nimi takové osobnosti jako třeba Jean-Paul Belmondo, Jean Marais, Annie Girardotová, Pierre Richard a další). V České televizi je autorem scénářů dokumentárních cyklů a filmů (např. Francouzská interview, Evropané, Pohlednice z Montmartru).
• Z filmové práce: Obsluhoval jsem anglického krále, Doktor od Jezera hrochů...
• Knihy: Francouzské rozhovory, Hovory o knihách ...na slovíčko, Francie, Jean Marais: Mé dveře jsou dokořán, Kdyby nám Paříž vyprávěla, Co ještě Paříž neřekla, Co všechno Paříž zatajila, Hovory za oponou, Louis de Funès: Lidé jsou komedianti, my jsme herci, Jean-Paul Belmondo, Vinohradský příběh, Schůzky nad Seinou, Provence známá i neznámá...
• Překlady - přeložil více než 89 knih, především herecké životopisy, knihy herců a divadelní hry, překládá rovněž romány a literaturu faktu. Z překladů: José Giovanni: Dobrodruzi, Gérard Depardieu: Ukradené dopisy, Annie Girardotová: Žít láskou, Sébastien Japrisot: Cestující v dešti Vášeň žen, André Castelot: Královna Margot, Marie Medicejská, Napoleon Bonaparte, André Brunelin: Gabin, Jean-Marc Loubier: Louis de Funès, četník a milovník růží, Frédéric Rey: Člověk Michelangelo, Jean Marais: Pohádky, Příběhy mého života, Éric Joly, Pierre Affre: Záhadné bytosti žijí, Alexandre Dumas starší: Paní z Monsoreau, Jules Verne: Cesta do středu Země...)
• Přeložil více než 22 divadelních her (Molière: Škola žen a Scapinova šibalství, Jean-Loup Dabadie, Jérôme Savary: D'Artagnan, Alain Reynaud-Fourton: Monsieur Amédée, André Castelot: Jmenovala jsem se Marie-Antoinetta, Loleh Belon: Pokoj pro přátele, Jean Cosmos, Michel Leviant: D'Artagnanova dcera, Pauline Doumale: Šťastný nový rok, Jean-Paul Daumas: Hřbitov slonů...)
• Překládá francouzské filmy a seriály pro dabing (např. Zámek Olivierů).
• Načetl řadu audioknih, mnohé z nich také přeložil.
• Je autorem scénářů pořadů pro školy: o Karlu Hynku Máchovi a o Karlu Havlíčkovi Borovském.

Připravila: Stanislava Bezděčková

Foto zdroj: Avignon - Credits: Atout France/Martine Prunevieille, úvodní foto: archiv Jiřího Žáka