Malířka Andrea Schmidt a její prostor pro sny

Tenhle rozhovor by se docela dobře mohl odehrávat v prostorách tajemného hradu Střekov, stejně jako v Paříži nebo v Praze, ale také třeba ve švédském městě Olofström. A samozřejmě v Marseille, kde malířka Andrea Schmidt tvoří a žije. ...Své dílo s úspěchem představuje v nejrůznějších končinách světa, které však mají něco společného: všimněte si, že všechna výše jmenovaná místa jsou něčím výjimečná, mají osobitou atmosféru a jistou dávkou romantiky.

Jste známá nejen svým talentem, ale také důkladnými znalostmi, s nimiž přistupujete k tomu či onomu tématu. Zdá se, že to platí také o prostředí, v němž svou tvorbu prezentujete...

Pravdou je, že vyhledávám prostředí, která se hodí k mé osobnosti - ať je to třeba kavárnička, můj ateliér nebo výstava. Vždycky chci, aby prostory byly takové romantičtější a všechno do sebe zapadalo - jak moje tvorba, tak já, stejně jako moje přednášky. Aby to byl zkrátka takový ucelený styl. Kanceláře mě tedy moc nezajímají. Workshopy, jak se dneska módně říká, nebo víkendové kurzy, stáže v Provence se budou vždycky odehrávat v nějakém hezkém prostředí. Jinak to nejde, to je jedna z věcí, na kterých mi hodně záleží.

Občas si vzpomenu na slova Jana Wericha, který říkal, že "člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit". Dneska je už jisté, že vy jste se s pojetím svých kurzů, přednášek a stáží velmi "trefila" do způsobu, jak upoutat zájemce o umění. V čem jsou originální?

Možná i v tom, že na takovém setkání nechybí ani nějaké autentické občerstvení, které sama připravím (v Provence jsou to tradiční české specialitky, v Čechách zase provensálské - pozn. aut.). Jednoduše chci, aby to byl víkendový nebo týdenní zážitek, kde se člověk něco naučí na bázi Komenského Schola ludus, tedy škola hrou. Asi mám nutnost takovým způsobem se projevovat a tímto stylem něco předávat. Asi jako bych chtěla bojovat proti problému "sterilní informatiky", tím myslím komunikaci jenom prostřednictvím internetu a mobilů. Přála bych si, abychom se trošičku vrátili k lidskosti - přes tu krásu. Tak nějak to cítím...

Není nad očité svědectví (jak Francouzi říkají "témoignage oculaire") absolventky jedné z vašich stáží, Ivany Hodákové. Takhle ji hodnotí: "Byl to ohromný zážitek! Stáže jsou totiž velmi osobité, mají styl. Když přijedete do Marseille, nedostanete hned do ruky barvy a štětec, ale Andrea vám pěkně od začátku vysvětlí, v čem vlastně spočívá umění malby, že existují nějaké podklady, jak musíte namíchat barvy, zavede vás do historie umění. Dozvíte se, co jste o obrazech do doby vůbec netušila, Andrea, která sama maluje způsobem starých mistrů, vás postupně vtáhne do děje, vysvětlí, jak to či ono dílo vznikalo. Je to taková škola hrou, kdy máte dojem, jako byste v té chvíli četla osm knížek najednou a pochopíte, jak se metody starých mistrů dají promítnout do současné tvorby. Andrea je milovnicí krásna, takže jakákoliv stáž v jižní Provence a v Marseille není jenom o kresbě, o malbě jako takové, ale v podstatě o veškerém umění."

Ústřední tématikou vašich obrazů je osobní rozvoj a cyklus Žít- Odpočívat- Snít. Dalo by se říct, že je to takové snové pohlazení na duši...

Myslím, že název cyklu je docela výstižný - v prvním plánu se nějakým způsobem vyjádřím surrealistickým stylem, symbolismem a tu informaci, kterou jsem chtěla sdělit, předám. Potom už mi zadní plán jakoby nepatří. Ten patří divákovi, který se může na můj vzkaz napojit, dávám mu volný prostor k tomu, aby mohl volně snít. Žádné elementy navíc už tudíž v zadním plánu nejsou vůbec nutné. Rušily by. Taková je většina mých obrázků - vždycky mají nějaký volný prostor a ten je určený pro diváka.

Úvodem jsem podotkla, že vaši tvorbu můžeme obdivovat v nejrůznějších koutech světa - předpokládám, že v Marseille je asi šance největší, ne?

V Marseille jsem členkou spolku Le centre socioculturel du Roy d'Espagne a pravidelně tam vystavuji - na společných výstavách i na individuálních. Centrum je dost známé, protože je velmi dobře umístěné. Nachází se v nádherném prostředí, v sousedství skal a pinií, hned vedle je kostelíček. Nejezdí tam auta, je to zkrátka takové šarmantní prostředí.

Jaký má vůbec česká kultura v Marseille zvuk?

Snažím se ji tady propagovat a těší mě, že když do Marseille přijede na konzulát pan velvyslanec Petr Drulák, tak se o tuto mou aktivitu zajímá. V Marseille sice žije hodně Čechů, ale moc o sobě nedávají vědět. Pro mě je potěšením spolupracovat s krajanským spolkem česko-francouzského přátelství Amitié franco-tchèque který dlouhá léta vede paní Věra Fichant. Pomáhám po stránce výtvarné, estetické, což znamená, že třeba zkrášluju naše stánky, které máme každý rok u příležitosti Dne Evropy, peču perníčky, dělám malý ateliér o zdobení perníčků, kde si to malí i velcí návštěvníci mohou vyzkoušet. No a k tomu jsem ještě vytvořila sérii obrázků na téma českých tradic...

Jak velkou roli hraje zmíněné téma "tradice" ve vaší tvorbě? 

Faktem je, že k tradicím, k tradičním řemeslům hodně tíhnu. Přestože je moje tvorba snová, tohle je zase něco jiného, to je o identitě, také o nostalgii, nevím... V každém případě ale po 26 letech působení v jiné zemi ta nostalgie přijde. Dřív nebo později a záleží, jak ji kdo řeší, já ji řeším takto. Když jsem dostala příležitost od konzulátu v Marseille účastnit se mezinárodní výstavy Consul' Art, realizovala jsem velký obraz, který se jmenuje "Tanec stužek". Každá stužka má svoji barvu a symboliku, stužky představují pohyb tance při krojových slavnostech, v jednom obraze je vyjádřeno mnoho našich tradičních oslav (dožínky, Jízda králů atd.).

Je jasné, že silných zážitků, které svým způsobem ovlivňují tvorbu umělce, je nespočet. Ve vašem případě k nim určitě patří i neobyčejná osobní setkání...

Jedním z opravdu silných zážitků byl moment, kdy podklady týkající se našich tradic mi předávala jedna Francouzka. Starší paní, která celý život jezdila do Čech na slavnosti a jako mladice byla vyfocená v českém kroji. Na konzulát přinesla tašky plné knížek, katalogů, kalendářů, vyšívaných deček... Bylo velmi dojemné, když mi své poklady dávala se slovy: "Tak tady to máte, jednou mi to vrátíte. A i kdybyste nevrátila, tak mám pocit, že to dokážete předat..."

Jste velká optimistka, s lehkostí rozdáváte pozitivní energii - může vás vůbec někdy něco rozladit?

Například, že si vůbec nevážíme toho, co máme doma, ale hlavně, že obdivujeme všechno kolem. Když přijedu do Prahy a vidím tady bábušky, je mi smutno. České umění, kultura, tradice - to jsou témata na přednášky, které bych v Marseille ráda realizovala. Už jsme o tom mluvily s paní profesorkou Kateřinou Malečkovou, která se zúčastnila mé přednášky o Alfonsi Muchovi a na univerzitě Aix-Marseille Université vyučuje francouzské studenty český jazyk. Pro mě to znamená věnovat spoustu času (kterého mám opravdu málo) přípravě, ale těším se.

Děkuji za příjemné setkání, které bych zakončila myšlenkou vám nepochybně velmi blízkou: "Cílem umění je dělat člověka šťastným" (Michelangelo Buonarroti).

Andrea Schmidt 

• Pochází ze Střekova (Ústí nad Labem).
• Od roku 1996 žije v Provence, kde studovala Francouzskou civilizaci a historii umění na Univerzitě v Aix-en-Provence.
• Výstavy: Ateliér Art Fest 2018, vystavuje na Consul'Art, pravidelně se účastní "Jour de l'Europe".
• Spolupracuje s Velvyslanectvím České republiky v Paříži, s Honorárním konzulátem v Marseille, Francouzsko-českým přátelským spolkem a dalšími organizacemi.
• Pořádá kurzy malby a historie umění, přednáší o českém umění, o tradičních řemeslech, o folklóru.
• Organizuje stáže v Provence.
• Aktuálně vystavuje v Galerii hradu Střekov (do 31. 8. 2019).
• Z nejbližších plánů: Výstava obrazů a ateliér perníčků na Velvyslanectví České republiky v Paříži u příležitosti Evropských dnů kulturního dědictví (21. 9. - 22. 9. 2019). 

Připravila Stanislava Bezděčková

Foto zdroj: archiv Andrea Schmidt