Moře barev MUDr. Jana Cimického

Le Lagon Bleu, tedy Modrá laguna, se nachází v rozličných končinách světa - třeba na Maltě, ve Francouzské Polynésii, na Islandu, jmenují se tak restauranty, hotely, apartmány... Zkrátka místa, do kterých vystresovaný jedinec 21. století míří s cílem příjemně relaxovat. Modrá Laguna, přesněji řečeno Centrum duševní pohody Modrá Laguna, je ovšem také na pražské adrese. A právě na této půdě jsme si s primářem MUDr. Janem Cimickým povídali o jednom báječném relaxačním zdroji - o cestování. Samozřejmě o cestování po regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur...

"Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit," říkával moudrý Jan Werich. Řekla bych, že v případě Provence se trefí vždycky - jaký je váš vztah k tomuto půvabnému kraji?

Mám rád celou Francii, v každém regionu je něco, čím mne pokaždé uchvacuje. Rázovitým krajem je také například Bretaň, ta je na rozdíl od Provence víc divoká. Snad je to tím, že Provence hýčkají řeky jako Rhôna nebo Durance, že je tu blízko k teplému moři a je tu všude plno příjemných vůní, je vlídná k umělcům a je mnoho důvodů, proč se tam rád vracím. V Avignonu založil Jean Vilar divadelní festival, kde hrával Gérard Philipe, jeden z nejznamenitějších herců, které znám. A Gérard Philipe měl v Provence své venkovské sídlo, statek v Ramatuelle, s malou vinicí a alejí korkových dubů, kde je nakonec na místním hřbitůvku i pochován. V pouhých 37 letech! Ve Fonteveille napsal Alphonse Daudet nesmrtelné Listy z mého mlýna a Vincent van Gogh maloval v Arles a v azylu pro duševně nemocné v Saint Rémy de Provence odpočíval po propuknutí své choroby... Mám ještě pokračovat? Je to průkazný důkaz lásky k tomuto kraji? Provence je nádherný kus země a platí i pro mne ta známá místní moudrost: Mezi Rhônou a Durancí se dobře žije. A Bůh to ví!

Pod pojmem "Provence" si každý představí levandulová pole, vůni, slunce, olivovníky, úzké uličky, kamenné domy... Jak byste podobný obraz dokreslil?

K Provence patří i spalující slunce na pláních, kde najít kapku vody k osvěžení je nadlidský výkon. Vždyť i místní rodáci, spisovatelé jako Marcel Pagnol, podávali úplný obraz těžkého života v tomhle krásném kraji. Dovedu si představit moudrého papeže, který se škrábe se svou mulou po avignonských vinicích a přímo na jazyku cítím Chateau Neuf du Pape. A k Provence patří i nádherný amfiteátr v Orange anebo úžasná divočina v deltě řeky Rhony na Camargue, kde dožívají býci z místních arén, kteří nikdy nejsou poraženi... Ostatně kde na světě postavili pomník býku? Ve zdejším provensálském Tarasconu.

Pro Provence je ovšem také charakteristická přívětivost místních obyvatel. Je v tomto směru velký rozdíl mezi Paříží a třeba Arles?

Obecně jsou lidé na jihu přívětivější a méně vystresovaní, nic je nerozhází. Byl odtud i můj přítel vynikající dramatik Robert Thomas. Vyzařovalo z něj sluníčko a stejně tak humor a smích u toho nemohou chybět. To je podstata šťastného života. A to v Provenci umějí lépe než kde jinde. Myslím ostatně, že kdyby se hledal rozdíl mezi Pražáky a Jižní Moravou, také bychom museli konstatovat, že ti Moraváci jsou milejší!

Provence vždycky inspirovala (a samozřejmě pořád inspiruje) umělce. Pojďme se trochu zasnít v čase - se kterou tvůrčí osobností byste se tady rád setkal?

Šel jsem po stopách dvou osobností, o nichž jsem tu už mluvil. Gérard Philipe, reprezentant herecké generace mládí, jeho Fanfán je a bude nesmrtelný. Chtěl být původně koloniálním lékařem, ale zasáhla válka a stal se hercem. I jeho krátký život mu umožnil zanechat trvalou stopu. Byl jsem na jeho statku, ještě když jeho žena Anne žila. Viděl jsem tu vinici, která nikdy neurodila ani zrníčko a byl jsem i na hřbitově. Malinkém jako dlaň. Ale parkoviště pro přijíždějící autobusy pamětníků je obrovské. Gérard byl symbolem mládí a jeho nahrávka Malého prince, kterou udělal krátce před smrtí je nádherným romantickým příběhem, pohádkou pro dospělé. Rad si ji poslouchám. A Van Gogh? Procházel jsem tím psychiatrickým azylem kdysi v doprovodu abatyše, která mi to umožnila. Dnes je tam muzeum a může to spatřit na vlastní oči každý.

A docela rád bych se setkal třeba v Saint Tropez s četníky, Jeanem Lefebvrem a Michelem Galabru, které jsem měl to štěstí poznat a několikrát s nimi mluvit. A určitě bych rád poseděl na malém hřbitůvku nad mořem v Sète, ve společnosti šansoniéra Georga Brassense...

Žijeme v době doslova nabité nejrůznějšími trendy. V gastronomii je to třeba trend kulinářské turistiky. Také jste propadl jeho kouzlu? Čím si vás kuchyně à la provençal získala? Voní jejími ingrediencemi váš domov?

Ovšem provensálské koření v kuchyni nesmí chybět. Tymián! Je mnoho zdejších pokrmů, ale dneska bych asi zvolil nadívaná rajčata po provensálsku jak mne je naučil připravovat básník Jean Marcenac (který mimochodem přeložil Nezvalovu sbírku Sbohem a šáteček). A typickou vůní levandule najdete u mne nejen doma, ale i na chalupě. Jsou zkrátka symboly, kterých se člověk nemůže jen tak zbavit!

Ještě chvilku zůstaneme u gastronomických delikates, jenom se přesuneme trošku na jihozápad, na Côte d'Azur. Francouzský spisovatel a básník Stéphen Liégeard, který vymyslel pojem "Côte d'Azur", měl pro zdejší gastronomii krásné přirovnání - "La cuisine de Cannes est comme une tranche de soleil sur une nappe de mer bleue" (Kuchyně Cannes je jako plátek slunce na ubrusu modrého moře). Co říkáte takovému přirovnání?

Je hezké, poetické a to se mi líbí. Ostatně takové věci lze vyjádřit přesně jen ve verších!

Že překládáte z francouzštiny, to je známý fakt. Překládal jste někdy také z okcitánštiny?

Ne, ani z okcitánštiny, ani z bretonštiny či baskičtiny a ani z provensálštiny. Musím se spokojit jen s klasickou francouzštinou, ale i tak se člověk dostane ke skvělým textům!

Také na Azurovém pobřeží byly barvy a atmosféra vždycky silným magnetem pro tvůrce, dnes se sem jezdí po stopách takových osobností jako je Pablo Picaso, Jean Cocteau, Paul Signac, Henri Matisse, Georges Braques, Georges Seurat a další a další. Najdete tady místa, kde žili spisovatelé, básníci - například v Tourettes-sur-Loup můžete objevit dům, kde žil básník Jacques Prévert... Jaké bylo setkání s jeho tvorbou?

Préverta jsem miloval vždycky a velice mne ovlivnil svým viděním, řadu jeho veršů jsem i přeložil. Když jsem v roce 1977 pobýval ve Francii, měl jsem slíbeno, že se za ním pojedu do Normandie podívat někdy v polovině stáže, v květnu. Ale osud rozhodl jinak. Prévert zemřel. Mrzí mne, moc rád bych poznal člověka, který psal verše na útržky účtenek a který napsal geniální báseň o moři:

Co pro vás osobně znamená slovní spojení " savoire vivre"?

To je snadné: umět žít. Cítit se dobře ve své kůži ( Etre bien dans sa peau). Lehkost proplouvání životem neznamená povrchnost anebo lhostejnost. Je to styl života, kdy se člověk dívá na svět pozitivně a i smutné trýznivé věci dovede od sebe odklánět.

Před časem jsem četla vaši knížku "Jak se z básníka stává psychiatr a naopak" - jakými momenty byste ji dnes doplnil?

Ani nevím. Možná bych přidal trochu poezie, která z našeho života jako by vymizela. Je to škoda. Stres činí lidi nedůtklivými a často zbytečně agresivními. Horníček říkal, že s věkem přichází moudrost a k tomu dodával, že v některých případech přichází stáří samo... A já myslím, že seniorským věk je etapa, kdy se má každý zamyslet na tím, co zažil a pokusit je ještě dosáhnout na to, co by dokázat mohl. A netrápit se tím, když to nevyjde. Být nad tím. A tak tedy trochu pofrancouzštět.

A úplně na závěr našeho putování ještě jedna moudrost Jana Wericha: "Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému..." Je mi jasné, že budete souhlasit...

Ano, souhlasím. K Janu Werichovi není co dodat!

MUDr. Jan Cimický, CSc.

• psychiatr, prozaik, básník, překladatel, dramaturg, scenárista...
  
• primář Centra duševní pohody Modrá laguna
• čestný předseda České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury (AIEP), člen Obce spisovatelů, člen Psychiatrické a akupunkturní společnosti J. E. Purkyně a francouzské psychiatrické společnosti (FIFP)
• Z díla: příběhy s detektivní zápletkou - např. Případy doktora Dvořáka, Oddychový čas, Vražedná past... Psychologická novela Poslední návrat, povídková sbírka Podivný host. Poezie - Psychoterapie slov, Stopami dláždění, Lásko šílená, Rákosová flétna, Pro Tebe, má lásko. Publikace pro veřejnost z odborné problematiky - Neznáme my se odněkud?, Našinec v ohrožení, Psychiatr v kapse, Minimum o stresu. Kniha vzpomínek Jak se z básníka stává psychiatr a naopak, cestopis Nefritový drak. Historická próza Tzimiskis.
• Z nejnovějšího díla: Blanický rytíř, Dvířka do neznáma, Jeřabiny Hangzho, Kamarádi, Maigretovo pařížské léto, Téměř jasný případ, Tržnice Wang Freres, Ve stínu draka, Za plotem.
• Překladatel děl francouzských dramatiků (např. Jean Anouilh) a básníků (např. Jacques Prévert).

Připravila: Stanislava Bezděčková

Autor veršů a překladu: MUDr. Jan Cimický                                                                    

Foto zdroj: Foto Avignonu Atout France/Michel Angot, úvodní foto archiv MUDr. Jana Cimického, ostatní archiv autorky