Stéphane Benoist a jeho hvězdné výstupy

Nedaleko Nice (asi hodinu a půl autem) se nachází národní park Mercantour (Parc national du Mercantour). Na jižním úpatí Alp, v krajině známé svou rozmanitostí, se můžete kochat krásnou přírodou, věnovat se pěší turistice, lyžování nebo horolezectví. A možná tady potkáte i legendu mezinárodního horolezectví: Stéphane Benoist, který před devíti lety vystoupal jižní stěnou na Annapurnu v nepálských Himalájích, je vysokohorským vůdcem v Mercantour...

Annapurna je se svými 8091 metry desátý nejvyšší vrchol planety... Jaký to byl pocit, splnit si sen, přestože s tak dramatickým koncem?

Příchod na vrchol byl okamžikem radosti, ale také úlevy. Po deseti dnech autonomie ve dvou lidech na stěně jsme už překročili všechny možnosti, které se daly... Obtížnost horolezectví spočívá v tom, že po dosažení sportovního výkonu zůstane odpovědnost za tu část dobrodružství, která s tím souvisí a tou je přežití. Jakmile jsme se dostali z problémů, byla velká radost, že se nám to podařilo, to jsem si v hloubi duše opravdu přál. S několika amputacemi, které mě trochu zmenšují, ale nebrání mi v dalším lezení a horolezectví, se mi daří docela dobře! Zbývá více než kdy jindy převzít část dobrodružství a přežití, která s ním souvisí.

Dá se vůbec spočítat, kolik expedic jste od svého prvního výstupu podnikl?

Ano, samozřejmě je možné spočítat počet výprav, které jsem podnikl. Mohu je dokonale vyjmenovat, všechny byly skvělými zážitky. Je to asi tucet výprav. Z různých důvodů mi ale vždycky záleželo víc na kvalitě, než na kvantitě. Na druhé straně jsem měl štěstí na mnoho úspěchů.

Co vás na horolezectví tak přitahovalo a stále přitahuje - dobrodružství, vášeň, adrenalin...?

Nevím přesně. Řekl bych, že určitě je to dobrodružství, spíše ne adrenalin, který není mým hnacím motorem a vášní. Mám dojem, že tomu člověk propadne, aniž by věděl proč. Jako teenager jsem byl úplně prázdný list, na který se muselo všechno napsat. To je pro tento věk určitě typické, ale myslím, že v mém případě to obzvlášť platilo. Moje dětství bylo postaveno na svobodě, na tom, že jsem se věnoval takové otevřené činnosti, kde bylo možné prožívat silné zážitky s přáteli, bylo to velmi přitažlivé a lezení se nakonec stalo součástí kontinuity. Navíc jsem byl prázdným prostorem unešený a zřejmě přišla ta chvíle, kdy jsem se k tomu musel postavit. Překonání sebe sama mi v této souvislosti skutečně umožnilo stát se tím, čím jsem. To všechno jsou prvky, které mě stále pohánějí.

Jaké vlastnosti jsou pro horolezectví naprosto nezbytné?

Horolezectví je poměrně pomalé a abstraktní. Především bych řekl, že je to touha jít a vidět, a tedy zvědavost. Potom samozřejmě musíte být v kondici nebo se dostat do kondice, protože často je třeba podniknout túru s naloženým technickým vybavením a pak na ni navázat výstupem, který vždycky vyžaduje fyzické a zejména psychické zdroje a výstup zakončit sestupem a návratem. Proto je zapotřebí umět projevit sebeobětování, smysl pro přizpůsobení se a odhodlání, abychom byli v přítomném okamžiku a nenechali se pohltit úzkostí ze všeho, co nás při výstupu čeká. Všechny tyto vlastnosti, které jsou do značné míry založeny na zkušenostech, se člověk učí dlouho.

Změnil se přístup ke sportovnímu lezení od doby, kdy jste začínal? Jaký je dnes zájem o tento sport mezi mladými?

Ano, výuka a praxe jsou standardizované. Lezení je součástí našeho každodenního života, učí se o něm na střední škole, každý pochopil, že je to zvládnutelná činnost na rozdíl od horolezectví s několika náhodnými událostmi souvisejících s prostředím. Pokud vše uvedete do souladu, bude jen málo důvodů k nehodě. Začal jsem koncem 80. let, byli jsme možná v počátečních fázích standardizace, ale stále to byla velmi okrajová činnost. Standardizace přinesla popularizaci a školení, což umožňuje větší sdílení toho, co se nám líbí, a zvyšuje úroveň. Stejně jako se učíme chodit, pak jezdit na kole a plavat, zdá se mi, že i pochopení základů postupu ve vertikálním vesmíru je základním procesem učení.

Ráda bych se ještě dotkla otázky, týkající se změny klimatu. Problém se promítá snad každé oblasti našeho života - jaký vliv má na horolezectví?

Horolezectví není úplně z jiného světa, a proto je globálním oteplováním velmi ovlivněno. Zvláště když masiv Mont- Blanc, podle mého názoru světové hlavní město horolezectví, je jedním z nejvíce postižených masivů. Stejně tak, jak je potřeba sníh, bude lyžování stále více podléhat změnám klimatu. Jakkoli je to hrozné a beznadějné, snažím se ze svého pohledu dívat dopředu. Stále je to možné praktikovat, musíte přizpůsobit své cíle, období, místa, typy tras. Říkám si, že nadšenci si vždycky najdou způsob, jak jít a prožít dobrodružství v horách, což je základ horolezectví. V létě 2022 navíc paradoxně ještě nikdy nebyl v této profesi takový nedostatek průvodců...

Původně jsem se chtěla zeptat, jaké je vaše nejoblíbenější místo na světě. Budu ale skromnější a zůstanu v Národním parku. Tak tedy: jaké místo máte v Mercantouru nejradši, co by určitě měli návštěvníci vidět, prožít?

Předem se omlouvám za "normandskou" (neurčitou) odpověď... Všechna naše údolí : Var, Cians, Tinée, Vésubie, Roya vedou na Mercantour a všechna mají svůj vlastní charakter a nádherná místa k procházkám nebo dobrodružstvím. S manželkou a dvěma přáteli, Jeanem Capitantem a Christophem Sigaudem, jsme napsali knihu o vrcholech Alpes-Maritimes a všechny tyto poklady jsme mohli změřit. Ve všech se nachází horolezectví, ve Vésubie jsou soustředěny nejtechničtější cesty, Haut Var s výstupy na Pelens představuje historicky nejvýznamnější výstup naší horolezecké historie, a to výstup Chevaliera Victora de Cessole a jeho hlavního průvodce Jeana Plenta na Grande Aiguille de Pelens v roce 1905.

Mám ráda citáty moudrých lidí, dovedou vystihnout snad každou situaci. Antoine de Saint-Exupéry například říkal, že "Cíl bez plánu je pouze přání." Jaké jsou vaše plány (a přání)?

Ano, také mám rád citáty. Po mnoho let jsem si mohl užívat a získávat zkušenosti v horách, nyní se mé projekty zaměřují hlavně na přenos, a to především na mou rodinu a naše děti, na lidi, které vedu, naši průvodcovskou kancelář: Guides06 a na skupiny horolezců, které mám na starosti ve FFCAM. Turistická kniha, kterou jsem zmínil v předchozí odpovědi, byla také velmi náročným dobrodružstvím na čtyři roky, nějakou dobu trvá, než ji strávíte... V současné době konkrétně pracuji na dvou malých filmových projektech. Jeden o Jeanu Gounandovi, impozantní a nepřehlédnutelné postavě nicejského alpinismu, který je dnes již poměrně vyššího věku, druhý projekt je o indiánech Kogi. Kromě toho už několik let vede jeden můj přítel knižní projekt o mé životní dráze a jejím vývoji a dává ji do souvislosti s obecnějšími znalostmi. Všechny tyto činnosti a projekty mě stále rozvíjejí, což je velmi vzrušující.

• Narozen 28. března 1971 v Châtenay-Malabry (92), od roku 1976 žije v Alpes-Maritimes.
• Vysokohorský průvodce specializovaný na severní stěnu Grandes Jorasses, vedoucí skupiny horolezeckých nadějí FFCAM v Alpes-Maritimes (od roku 2006), učitel horolezectví v Ense (2008-2020), vedoucí skupiny GEAN FFCAM (od roku 2019).
• Některé z jeho velkých úspěchů: významné výstupy v Andách a Himálaji. V roce 2003 byl nominován na cenu Piolets d'or za otevření "one way ticket" v severní stěně Thalay Sagar 6904 m (Indie, Himálaj) a v roce 2008 za výstup s Patrice Glairon-Rappazem jižní stěnou Nuptse (Nepál, Himálaj). 2013: Annapurna s Yannickem Grazianim. V následujícím roce získal zvláštní uznání na Piolets d'or za výstup s Yannickem Grazianim na Voie des Français jižní stěnou Annapurny (Nepál, Himálaj).
• Grandes Jorasses: 1997: No Siesta s Yannickem Grazianim, 2000: La voie Gousseault s Patricem Glaironem-Rappazem, jako zimní prvovýstupy, 2007: No Siesta se Sébastienem Ratelem, (volně kromě 5 m)...

Připravila: Stanislava Bezděčková

Foto zdroj: archiv Stéphane Benoist